Rozhovor Haló novin s Milanem Krajčou: Chávez vrátil Latinské Americe naději


Zemřel prezident Venezuely Chávez. Co to pro zemi znamená?

Odchod prezidenta Cháveze znamená pro Venezuelu a její lid ohromnou ztrátu. Během svého působení v Bolívarovské republice Venezuela jsem měl možnost se s Hugo Chávezem nesčetněkrát setkat. Jak na velkých shromážděních, tak i na menších poradách z něj vždy vyzařovala nejen ohromná pracovitost a energie, ale i odhodlání věnovat všechny své síly pro lepší budoucnost lidu své země. Za 14 let, kdy stál v čele Venezuely a jim vedené Bolívarovské revoluce, prošla celá země dalekosáhlými změnami. Prostředky z ohromného nerostného, především ropného, bohatství Venezuely byly v nebývalé míře investovány do boje proti chudobě, zásadního rozšíření vzdělávání a zdravotní péče, řešení bytové otázky… 


A co pro region?

Chávez byl člověk, který vrátil naději celé Latinské Americe. Byl to on, který se stal motorem procesu vymaňování se kontinentu z moci Washingtonu a rozvoje vzájemné solidarity a spolupráce latinoamerických a karibských států. Ve chvíli, kdy byla oznámena smutná zpráva o odchodu prezidenta Cháveze, jsem sledoval televizní stanici Telesur, jeden ze symbolu změn, kterými Latinská Amerika v uplynulých letech prošla. Postupně na ní byly vysílány přenosy z mimořádných tiskových konferencí hlav států jihoamerického kontinentu k úmrtí svého venezuelského protějšku. I tyto bezprostřední reakce a upřímná lítost latinoamerických vůdců jasně ukázaly, jak významnou osobností byl Chávez pro národy Jižní Ameriky.


Latinská Amerika prý míří doleva. Je to pravda?

Během posledních 15 let byla politická mapa Jižní Ameriky kompletně přepsána. Teze o „zadním dvorku Washingtonu“ je už opravdu minulostí. Již to není pouze socialistická Kuba, kdo v Latinské Americe třímá prapor odporu proti imperialismu ze severu. Změnu představuje nejen Chávezova Bolívarovská revoluce ve Venezuele, ale i prezidentství vůdce Hnutí k socialismu Evo Moralese v Bolivii, návrat sandinistů v čele s Danielem Ortegou k moci v Nikaragui nebo čerstvě ve volbách opět potvrzené prezidentství Rafaela Correi v Ekvádoru. S posledně jmenovaným jsem měl nedávno, v rámci mezinárodní delegace, možnost se sejít a seznámit se blíže se změnami, kterými Ekvádor prochází, ne nepodobným revolučnímu procesu v bolívarovské Venezuele. Lidové a pokrokové síly se dnes ale podílejí na moci i v řadě dalších zemí Latinské Ameriky, jako jsou Brazílie, Argentina či Peru.


Jedna rozhlasová stanice po smrti Chaveze tvrdila, že vlastně teď všechno bude v Jižní Americe jinak, protože Chavez si sousední státníky kupoval. Co je na tom pravdy?

Jedním z rysů venezuelské Bolívarovské revoluce je její internacionalismus, především v latinoamerickém kontextu. Revoluční vláda Venezuely se rozhodla být solidární s ostatními zeměmi kontinentu a jako jedna z nejbohatších zemí oblastí začala s přímou, často vzájemnou, pomocí bratrským zemím a iniciovala i řadu společných latinoamerických projektů. Kromě zmiňované televizní stanice Telesur to je například mezinárodní fond BancoSur, který poskytuje podporu při zavádění různých sociálních programů a budování infrastruktury v různých státech Latinské Ameriky. 


Bude postavení Kuby po smrti Cháveze oslabeno?

Mezi Venezuelou a Kubou dnes probíhá velmi těsná spolupráce. Úzké vazby nakonec demonstrovala i léčba nemocného venezuelského prezidenta, která probíhala právě na Ostrově svobody. Partnerství s Venezuelou pomohlo Kubě řešit především její energetické problémy, do nichž se dostala po porážce socialismu v Sovětském svazu a které by, i díky dlouholeté ekonomické blokádě ostrova, byly bez venezuelské ropy jen těžko řešitelné. Na druhou stranu Kuba do Venezuely poslala tisíce svých lékařů a učitelů, dodnes tam působících jako velmi významný prvek při zavádění sociálních programů dostupného zdravotnictví a školství. V prezidentovi Chávezovi ztratila socialistická Kuba velkého přítele. Představitelé obou zemí již ale otevřeně deklarovali, že v úzké spolupráci hodlají pokračovat.


Chávez svou politiku jednou charakterizoval jako »latinskoamerický socialismus«. Co to vlastně znamenalo? 

U prezidenta Cháveze bylo vždy těžké hovořit o nějaké komplexní představě socialismu. Jeho názory na socialismus se ostatně po celou dobu jeho prezidentského mandátu vyvíjely. Pokud zpočátku o socialismu vůbec nehovořil, pod tíhou domácí a především zahraniční reakce na Bolívarovskou revoluci se socialismu stále více přibližoval. Poprvé se k němu přihlásil až po neúspěšném Washingtonem zosnovaném pokusu o puč proti venezuelské revoluční vládě. Je ale velkou zásluhou Cháveze, že heslo socialismu znovu pozvedl a že právě socialismus oprávněně označil za bezprostřední řešení aktuálních problémů nejen Latinské Ameriky, ale i celého světa.


S jakou reakcí na smrt Cháveze lze počítat v Organizaci amerických států?

Organizace amerických států, dřívější klíčová „převodová páka“ washingtonského Státního departmentu, v současnosti již není zdaleka tak důležitou institucí jako v minulosti. V Jižní Americe dnes existuje celá řada struktur, které tuto organizaci zastiňují. Mohu jmenovat např. Bolívarovské spojenectví pro Ameriky, Mercor, nebo Společenství latinoamerických a karibských států. I Organizace amerických států ale vyjádřila hlubokou soustrast nad odchodem prezidenta Cháveze, na jejím zasedání se v této souvislosti držela minuta ticha, její prapory vlály na půl žerdi a její generální tajemník byl jedním z účastníků pohřbu hlavy státu Venezuelské bolívarovské republiky.


V brzké době dojde k volbám prezidenta Venezuely. Jak podle vás dopadnou? 

Prezident Chávez pro případ, že se jeho boj s těžkou nemocí nepodaří vyhrát, vyzval ve svém posledním vystoupení lid Venezuely, aby se semknul okolo tehdejšího viceprezidenta Nicoláse Madura. Někdejší řidič autobusu a dlouholetý Chávezův soudruh dnes mimořádně zastává prezidentský úřad a již ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách, které se uskuteční za několik týdnů. Do volebního boje o prezidentský úřad jej nominovaly již obě nejsilnější strany Bolívarovské revoluce – Jednotná socialistická strana Venezuely a Komunistická strana Venezuely. Druhá jmenovaná uspořádala před týdnem svou 14. národní konferenci, na které přítomný Maduro, coby současný prezident země, ocenil roli venezuelských komunistů v současné revoluci i v celém jejich více než osm desetiletí trvajícím zápase za socialistickou Venezuelu. Doufám v Madurovo volební vítězství, znamenající pokračování revolučních procesů započatých prezidentem Chávezem.


Latinská Amerika historicky je nejvíce pod vlivem katolické církve, ale i církve protestní. Kam se v případě levicového vývoje kontinentu tato církev připojí? Bude brzdit vývoj nebo mu bude chtít dát jiný směr?

Katolická církev v Latinské Americe zastává poněkud jinou roli, než například v České republice. Přestože je její charakter rozporuplný, je v mnoha ohledech daleko lidovější. Její představitelé, především na nižších úrovních jsou mnohdy aktéry pozitivních změn. V teoretické oblasti zůstává vyjádřením této orientace stále populární teologie osvobození. 


A jak je to vůbec s vlivem Spojených států, pro něž je jih kontinentu jejich historickým »dvorečkem«?

Latinská Amerika se vůči severu v uplynulých letech podstatně emancipovala a přes všemožné pokusy Washingtonu o intervence, blokády a puče se tento trend naštěstí nedaří zvrátit. Imperialismus se ale vzdává jen těžko, proto je třeba, abychom i my v České republice byli solidární se socialistickou Kubou, bolívarovskou Venezuelou a dalšími zeměmi Jižní Ameriky. Vývoj v Latinské Americe totiž ukazuje, že je nejen možné, ale i nutné se imperialismu postavit.


Věříte tedy v pozitivní vývoj? A co role komunistů?

Jsem přesvědčen o tom, že pokud mají být změny v Latinské Americe úspěšné, je třeba s jejich dalším prohlubováním směrem k socialismu. Taková je ostatně i pozice tamních komunistů. V současnosti sehrávají komunistické strany důležitou roli v mnoha zemích Latinské Ameriky. Kromě socialistické Kuby a bolívarovské Venezuely, mohu zmínit například největší a nejlidnatější zemi kontinentu – Brazílii, kde jsou komunisté jednou z vládních sil. V Bolívii, Ekvádoru, Uruguaji, Peru, Nikaragui nebo Salvadoru jsou pak komunisté důležitou součástí vládnoucích pokrokových, lidových a antiimperialistických koalic.

Jaroslav KOJZAR

(publikováno v českém levicovém deníku Haló noviny dne 18. března 2013)

Oblíbené příspěvky