Milan Krajča: Na mírové pozorovatelské misi v Sýrii


Syrská arabská republika je zemí, o které se dnes hodně mluví. Většina médií ji představuje jako nepokoji, občanskou válkou a brutálními represemi rozvrácenou zemi, kterou může zachránit pouze zahraniční vojenská intervence ze strany USA, NATO a jejich regionálních spojenců. Jistě ne náhodou je tato mediální kampaň mnohými přirovnávána k těm, které předcházely agresím proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a nejnověji Libyi. I z těchto důvodů se rozhodly dvě významné mezinárodní organizace - Světová federace demokratické mládeže a Světová rada míru - zorganizovat v Sýrii Mezinárodní mírovou pozorovatelskou misi. Této mise jsem měl tu čest se zúčastnit, společně s mnoha představiteli mírového, mládežnického a studentského hnutí, členů parlamentů a novinářů ze 30 zemí všech kontinentů.  
Ve společném prohlášení obě organizace, sdružující desítky milionů členů po celém světě, jasně deklarovaly svou pozici k syrským událostem: »Naše dvě mezinárodní organizace zdraví mír milující lid a mládež Sýrie a vyjadřují svou upřímnou solidaritu s opravdovými a mírovými společenskými protesty za spravedlivé požadavky na ekonomické, sociální, politické a demokratické změny v zemi. Syrský lid musí být vlastním pánem svého štěstí, bohatství a budoucnosti. Pod žádnou záminkou neakceptujeme zahraniční politickou nebo vojenskou intervenci v Sýrii, která je v současnosti plánována USA, Izraelem a NATO, ruku v ruce s Tureckem a některými monarchiemi Perského zálivu, údajně na ochranu civilního obyvatelstva a lidských práv.«  
Damašek bývá často označován jako nejstarší trvale osídlené město na světě. Historii lze vnímat především ve starém Damašku - rozsáhlé čtvrti ohraničené starověkými a středověkými hradbami, plné mešit, křesťanských kostelů, orientálních tržišť i malých obchůdků a řemeslnických dílen. Zbytek města je proti tomu moderní metropolí, která má v současnosti okolo dvou milionů obyvatel a je tak vskutku živým hlavním městem Sýrie.  Na vlastní oči jsem v Damašku mohl porovnat mediální obraz a realitu. Ve městě jsem strávil několik dnů, jeho velkou část jsem samostatně prošel, přes některé čtvrti jsem alespoň projížděl. Za celou dobu jsem neviděl žádné pouliční boje ani protesty, natož masové. Dokonce jsem za celou dobu neslyšel ani střelbu. Jediné násilnosti, které jsem bohužel zaznamenal, byť ne přímo, bylo několik krvavých bombových teroristických útoků, všeobecně připisovaných protivládní opozici.  
Během naší syrské mise jsme měli možnost diskutovat aktuální situaci v zemi s řadou představitelů, reprezentujících různé syrské politické strany. Mezi nimi i s několika funkcionáři Socialistické strany arabské obrody, tedy syrské hlavní strany, známé také jako strana Baas. Od nich jsme získali základní informace o pohledu syrské vlády na současnou krizi v zemi. Zdůrazňovali roli USA, NATO, a Evropské unie na rozdmýchávání nestability v zemi, stejně jako vliv Turecka, Kataru a Saúdské Arábie. Upozorňovali na dominantní roli islamistických sil v násilném opozičním hnutí. V neposlední řadě pak hovořili o politických reformách v zemi, např. o zrušení několik desetiletí trvajícího mimořádného stavu, nových zákonech o informacích, politických stranách či nenásilných protestech, v referendu schválené nové ústavě země a v té době ještě teprve připravovaných parlamentních volbách. Vedle představitelů panarabské strany Baas jsme se setkali i se zástupci dalších politických stran představujících např. syrský nacionalismus, sociální demokracii nebo komunistické hnutí, i s vedením Všeobecné odborové federace.  Jako dlouholetý podporovatel boje palestinského lidu za svobodu jejich vlasti musím ocenit jednání se zástupci půlmilionové palestinské emigrace, která našla v Sýrii své útočiště. O palestinské otázce a vztahu ke krizi v Sýrii jsme mohli debatovat s vysokými představiteli tří politických stran - Palestinské lidové strany, Lidové fronty pro osvobození Palestiny a Demokratické fronty pro osvobození Palestiny.  
Komunistické hnutí v Sýrii je dnes bohužel rozdělené do dvou stran. Obě dvě jsou však dlouhodobě členy stranou Baas vedené Národní pokrokové fronty, mají zastoupení v parlamentu a podílejí se i na vládě. Setkal jsem se s nejvyššími představiteli jak Syrské komunistické strany, tak i Syrské komunistické strany (sjednocené). K situaci v zemi komunističtí představitelé konstatovali, že »v současnosti, kdy selhaly všechny pokusy naplánované imperialistickými kruhy a arabskými reakcionáři na svržení národního režimu, přechází tyto opoziční síly k podvratným a teroristickým akcím.« Byli jsme seznámeni také s postojem komunistů k reformám k zemi, který, především ve vztahu ke změnám v sociální oblasti, není nekritický. V neposlední řadě nás syrští komunisté informovali o svých aktivitách v souvislosti s květnovými parlamentními volbami a účastí komunistů na nich. 
Současná Sýrie je zemí mnoha náboženství. Naprostá většina obyvatel Sýrie jsou muslimové, z nichž drtivou většinu tvoří sunnité. V rámci šíitské větve islámu jsou nejvýraznější skupinou alavité. Křesťané dnes tvoří asi deset procent obyvatel země.  Naše delegace se setkala s nejvyššími náboženskými představiteli Sýrie - damašským islámským muftím i patriarchou křesťanské ortodoxní církve. Oba ocenili vzájemné soužití, respekt a toleranci mezi stoupenci různých náboženství. Z ohrožení tohoto stavu ale obvinili ozbrojené protivládní skupiny. Mezi nimi prý stále více dominují fanatičtí islamisté, jejichž cílem je udělat ze Sýrie reakční, čistě islámský stát, ve kterém by již nebylo místo pro jinověrce či umírněné muslimy.  
Jako účastníci mírové mise jsme se podívali také do největší syrské vojenské nemocnice. Zde jsme měli možnost promluvit s vojáky syrské armády, kteří byli zraněni při bojích s ozbrojenými skupinami v oblasti Homsu a při syrsko-tureckých hranicích. Živě popisovali boje, jichž se zúčastnili, i okolnosti svých zranění. Nejeden z těchto vojáků potvrzoval, že na straně ozbrojených skupin bojují nesyrští ozbrojenci, původem z Afghánistánu, Libye či Saúdské Arábie.  Smutným zážitkem pak byla účast na vojenském pohřbu vojáků, kteří padli v boji s opozičními ozbrojenými skupinami. Nejen pro účastníky naší mise byl tento akt také výzvou k tomu udělat vše pro to, aby budoucnost Sýrie a celého Blízkého východu byla ve znamení spravedlivého míru.  
A když je řeč o budoucnosti, bylo jasné, že nemůžeme vynechat ani setkání s představiteli syrské mládeže. Během našeho pobytu v Sýrii jsme navštívili několik univerzit a mohli se tak setkat s řadou jejich studentů. Bylo neobyčejně zajímavé diskutovat s mladými, které jsme potkali, o jejich pohledu na současnou krizi. Naprostá většina z nich deklarovala svou touhu po mírové Sýrii, která nebude obětí zahraničních politických a vojenských intervencí.  Na oficiální úrovni jsme pak jednali s představiteli přidružených organizací Světové federace demokratické mládeže v Sýrii - Národního svazu syrských studentů, Revolučního svazu mládeže, Demokratického svazu mládeže Sýrie a Syrského komunistického svazu mládeže - Mládeže Khaleda Bagdaše. Podařilo se nám však sejít se i s vedením Všeobecného svazu arabských studentů, významné regionální organizace mající sídlo právě v syrském Damašku.  
Neméně zajímavé - než debaty s představiteli syrského politického a společenského života - byly diskuse, které jsme společně s dalšími účastníky mírové mise vedli s náhodnými kolemjdoucími či prodavači v ulicích Damašku. Kromě osobních pohledů na syrskou krizi jsme se skrz tyto rozhovory mohli seznámit s řadou konkrétních informací o událostech posledních měsíců.  Zaznamenali jsme převážně názory odsuzující násilný ozbrojený boj protivládních skupin i zasahování do syrských záležitostí ze strany USA, EU a jejich regionálních spojenců. Politické demokratické reformy uskutečňované v Sýrii v posledním období byly naopak oceňovány. Kritika pak zaznívala hlavně v souvislosti se složitou sociální situací v zemi!  
Největším městem, které jsme kromě Damašku navštívili, byl hlavní syrský přístav Latakia. Město s bohatou historií, poprvé osídlené před čtyřmi tisíciletími, oplývá řadou římských, byzantských a pochopitelně arabských památek. V současnosti patří Latakia k největším a nejdůležitějším městům Sýrie.  Kromě jiného je vyhlášeno i krásnými plážemi a je tedy i významným turistickým centrem navštěvovaným především turisty z arabských zemí. Na vlastní oči jsme však viděli, že řada velkých hotelů a turistických středisek v současnosti zeje prázdnotou a embargo společně s protisyrskou mediální kampaní tak čím dál tím víc dopadá i na syrskou turistiku...  
Mnohokrát jsem se v Sýrii potkal s lidmi znajícími dobře naši vlast, protože u nás dříve studovali či pracovali. Na těchto často náhodných setkáních jsem opakovaně slyšel slova o hlubokém přátelství Syřanů s českým lidem.  Nejednou byl také oceněn postoj českých komunistů k současné krizi v Sýrii. Společně s dalšími mírumilovnými lidmi světa totiž i Komunistická strana Čech a Moravy jasně říká »Ruce pryč od Sýrie!« a zdůrazňuje přitom, že právo rozhodnout o budoucnosti Sýrie má jen a pouze syrský lid, nikoliv zahraniční interventi a agresoři. Jsem přesvědčen, že právě takováto perspektiva je plně v souladu i se zájmy a tužbami většiny obyvatel Sýrie. 

Milan KRAJČA 
(publikováno  českém levicovém deníku Haló noviny ve dnech 16. a 23. května 2012)